Legionáři z první světové války

O první světové válce a o vzniku  ČSR bylo napsáno mnoho knih a historických pojednání. Důležité  místo v nich mají i československé legie, které na různých frontách bojovaly proti  armádám tehdejší rakousko- německé koalice.

             Důvodem pro vstup do legií byla u většiny legionářů  touha po vytvoření samostatného českého státu. Byli to jednak krajané, žijící mimo Rakousko – Uhersko, jednak zajatci a přeběhlíci.  

            Podle údajů z obecní kroniky Hrabové padlo v první světové válce v uniformě rakousko – uherské armády 31  zdejších občanů, zajato bylo 23 a k legionářům se přihlásilo 14 osob z řad těchto zajatců.

            Početně největší legie vznikly v Rusku. Vyznamenaly se v boji proti rakousko – uherské armádě  u Zborova na Ukrajině  v červenci 1917.  Z Ostraváků zde padl z nedalekých Kunčic Josef Adamus a Vilém Otáhal, na zranění zemřel Alois Regent.

            Dne 3. března 1918 uzavřelo sovětské Rusko separátní mír z Německem. Jediná možnost, jak pokračovat v boji proti nepříteli, byl přesun legií na francouzské území. Jelikož západní části Ruska byly obsazeny Němci, bylo nutno se přesunout východním směrem do Vladivostoku a odtud po oceánech do Francie.  

             Mezi českými zajatci, umístěnými v zajateckých táborech na obrovské rozloze Ruska se začaly šířit zprávy, že následkem separátního míru budou vydáni Němcům.  Pro mnohé z nich, tzv. válečné zběhy, by to mělo nedozírné následky. I to byl jeden z důvodů, že někteří zajatci  se začali  hlásit do legionářských pluků.

            Zmatky, vzniklé následkem bolševické revoluce způsobily, že legionáři se museli probíjet postupně po železnici od městu k městu, svádět nesčetné boje s různými, navzájem nepřátelskými skupinami bolševiků a jejich protivníků. Mezitím skončila válka a legionáře čekala cesta domů. Tato anabáze po magistrále, dlouhé 8 000 km, skončila až v prosinci r. 1919, kdy z Vladivostoku vyplula první loď směrem do Evropy.

            V seznamu legionářů, který se  nachází ve Vojenském ústředním archivu v Praze, lze zjistit  jména těch občanů Hrabové, kteří se navrátili do vlasti. Další  údaje jsou zaznamenány v místních kronikách.

 

            Legionáři z Hrabové podle Vojenského ústředního archivu:

 

Carbol Robert, nar. 1885 v Horní Datyni, bydliště Hrabová, italská legie od r. 1918, vojín

Dluhoš František, nar. 1881 v Hrabové, ruská legie od r. 1918, vojín

Hlisník Ludvík, nar. 1889 ve Václavovicích, dom. obec Hrabová, ruská legie od r. 1918, vojín

Klečka Štěpán, nar. 1891 v Hrabová, ruská legie od r. 1917, vojín

Kudělka František, nar. 1891 v Hrabové,ruská legie od r. 1917, vojín

Laník František, nar. 1889 v Hrabové, ruská legie od r. 1917, praporčík

Linhart Vladimír, nar. 1890 v Hrabové, bydliště Zábřeh, ruská legie

Merta Bohumil, nar. 1890 v Hrabové, ruská legie

Mutina Alfons, nar. 1891 v Hrabové, francouzská legie od r. 1918, vojín

Mutina Josef, nar. 1875 v Hrabové, ruská legie od r. 1918, vojín

Neusser Ludvík, nar. 1872 v Hrabové, dom. obec Žabeň, italská legie od r. 1918, vojín

Olšanský Petr Alexej, nar. 1893 v Hrabové, ruská legie od r. 1916, vojín

Pavlorek Viktor, nar. 1897 ve Vratimově, dom. obec Hrabová, francouzská legie 1918, vojín

Petr Evžen, nar. 1897 v Hrabové, ruská legie od r. 1918, vojín

Pravda Josef, nar. 1879 v Hrabové, bydliště Zábřeh, ruská legie

Praveček Jan, nar. 1892 v Hrabové, ruská legie od r. 1918, vojín, zemřel 22.2. 1920

Pustka Karel, nar. 1891 v Hrabové, bydl. Mor. Ostrava, ruská legie 1917, podporučík

Slavík Leopold, nar. 1876 v Hrabové, italská legie od r. 1918, vojín

Svrček Alois, nar. 1893 v Hrabové, ruská legie od r. 1917, vojín

Šodek Robert, nar. 1892 Hrabová, ruská legie, vojín, dezertoval

Závada Albín, nar. 1883 Hrabová, ruská legie

Závada Josef, nar. 1894 Hrabová, ruská legie.

 

Nejvyšší vojenskou hodnost získal Pustka Karel. V Rusku byl podporučíkem, po návratu domů byl kapitánem v ČSA. Rovněž Laník Josef byl po návratu povýšen na poručíka. Olšanský Petr působil v ČSA jako podporučík a Svrček Alois bylpovýšen na svobodníka.

 

            V obecní kronice Hrabové jsou navíc následující údaje :

 

Hejč František. Bojoval v ruských legiích, padl na Urále  27.5. 1918. Rodině jeho došla pamětní listina od ministra národní obrany, jež jí byla slavnostně odevzdána.

Mutina Alfons : Zajat v Itálii 19.8. 1917. Bojoval ve francouzských legiích v 21. kulometném pluku na Aisině. Jest poštovním úředníkem na Slovensku.

Pustka Karel : Kapitán ruských legií.

Závada Albín : Zemřel na zpáteční cestě na skvrnitý tyf ve stanici Polovině v sanitním vlaku č. 4. a byl pohřben 20.12. 1919 v Polovině

Závada Josef : Vrátil se choromyslný a byl odvezen do Šternberku.

V obecní kronice je u všech ostatních legionářů poznámka : „Vrátil se domů zdráv“.

Většina legionářů se vrátila domů během roku 1920. Posledním byl Robert Carbol, který byl demobilizován až 3.3. 1921.

Nejstarším legionářem byl Neusser Ludvík.  Při vstup do legií mu bylo 45 let.

Nejvíce legionářů se narodilo v r. 1891 a v době vstupu do legií jim bylo 27 let. Nejmladším legionářem byli Pavlorek Viktor. Stal se jím ve věku 21 let.

 

            Celkem bylo evidováno 89 tisíc legionářů, z toho v Rusku 60 tisíc. Celkové ztráty činily 5.400 padlých a zemřelých.

            Zcela rozvrácené hospodářství Ruska nutilo naše legionáře věnovat  mnoho úsilí  hospodářskému zázemí. Chod železnice zabezpečovali zčásti čeští železničáři, legionáři zajišťovali opravy kolejí a vozového parku. Náš armádní sbor přímo nebo nepřímo ovlivňoval výrobu 105 průmyslových podniků, a to především v okolí magistrály. Mezi nimi bylo 18 dolů, 17 průmyslových závodů a 10 železničních dílen. Vyráběly se kolejnice, mostní konstrukce, náhradní díly lokomotiv, ale i přilby a nejrozmanitější součásti vojenské výzbroje a výstroje. Bylo nutno obstarat dodávky obilí a jeho semletí v mlýnech, fungovaly armádní obuvnické, krejčovské, sedlářské, truhlářské dílny a dokonce i  výrobna mýdla. Velmi prosperující byla továrna na  doutníky v Omsku. Finanční zisk byl použit na provoz ortopedické dílny v Jekatěrinburgu, kde se vyráběly protézy a další pomůcky, a to nejen pro potřeby našich legionářů.

            Po návratu do již existující  republiky vzniklo  několik legionářských organizací, z nichž byla největší Československá obec legionářská. Místní jednotky byly v Hrabůvce, Mariánských Horách, Mor. Ostravě, Přívoze, Svinově, Staré Bělé, Kunčicích,Vítkovicích a v Zábřehu. I  když v Hrabové bylo poměrně hodně legionářů, organizace zde  nevznikla.

            Velice známým legionářem byl MuDr Ludvík Klega. Narodil se v r. 1888 v početné rodině sedláka v Hrabůvce, v r. 1915 byl zajat a později působil ve zdravotnické službě v hodnosti majora v čs.legiích. Zúčastnil se také osobně  bojů na různých místech Sibiře, za což obdržel řadu vyznamenání.  Do vlasti se vrátil mezi posledními, až koncem r. 1920 včetně své ruské manželky. Vrátil se do Ostravy , kde v následujících letech vykonal na poli zdravotnictví obrovský kus práce. Mimo to byl starostou Sokola ve Vítkovicích a předsedou jednoty Čsl. obce legionářské. Zemřel v r. 1933.

V r. 1936 byla na jeho rodném domku v Hrabůvce odhalena pamětní deska, později přemístěna na budovu zdejší základní školy. Jeho jméno nese i přilehlá ulice.

            Legionáři z Hrabové pocházeli většinou z nemajetných rodin dělníků a rolníků. Po příchodu domů  pracovali převážně opět  v okolních továrnách a na polích.

V materiálech Vojenského ústředního archivu je u Karla Pustky uvedeno povýšení na kapitána v řadách ČSA. Rovněž Petr Olšanský zůstal v armádě jako podporučík. Josef Laník byl  povýšen na poručíka a Alois Svrček na svobodníka.

 

Prameny : Pamětní kniha Hrabové 1. díl,  publikace Blažena Przybylová : Českoslovenští legionáři, rodáci a občané Ostravy, publikace Karel Pichlík, Bohumír Klípa, Jitka Zabloudilová: Českoslovenští legionáři 1914 – 1920.

 

            V.S.  24.1. 2015.