Naši významní rodáci

 Rodina Vladimíra Opěly bydlela v domě naproti obchodu s potravinami, později tam byla drogerie. Kdysi v těchto prostorách  byl  obchod „Budoucnost“, který vedl pan Opěla.  Po válce se Opělovi přestěhovali do rod. domu, který stával v místech parkoviště dnešní ho podniku Beta.              Měli čtyři syny, Jaroslava (1935), Vladimíra (1938), Jiřího (1939) a Jana (1950).                                                                                                                        První tři bratři měli neobvyklou a zajímavou profesní kariéru, která možná bude  zajímat i čtenáře Hrabovských novin.

 Jaroslav se již na základní škole věnoval hudbě, konkrétně hře na housle. Mimo to vynikal v matematice a byl nejlepším žákem třídy. Pak studoval dirigování na Janáčkově akademii muzických umění v Brně. Studium ukončil v roce 1958 diplomem s vyznamenáním. Jako nejmladší dirigent v Československu nastoupil do Státní filharmonie ve Zlíně. Od r. 1966 žije Jaroslav v Německu.  V r. 1968 jej povolal Rafael Kubelík do Bavorského rozhlasu v Mnichově, kde působil až do r. 2000 zprvu jako asistent šéfa symfonického orchestru, později jako ředitel hudební sekce mnichovského rozhlasu. V r. 1968 se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže v Římě a úzce spolupracoval mimo jiné i s Leonardem Bernsteinem.  Dirigoval a pořizoval rozhlasové a televizní nahrávky v Itálii, Velké Británii, Francii, Rakousku, Lucembursku, Řecku, Finsku, Jugoslávii, Turecku, Makedonii, na Tajwanu a v Jižní Koreji, kde byl v sezóně 1971/72 šéfem Národního symfonického orchestru.  Vedle toho – od r. 1986 – byl 10let docentem Vysoké hudební školy v Mnichově a šéfem tamního vysokoškolského orchestru. Odborná kritika oceňovala především jeho spontánní a živý dirigentský výkon.

Jelikož je to můj spolužák z obecné školy, setkáváme se pravidelně na našich třídních setkáních, příští (a asi poslední) bude letos v červnu.

Druhým potomkem rodiny Opělů je Vladimír. Stal se výraznou osobností v českém filmovém archivnictví. Původně studoval přírodní vědy, později absolvoval i Filosofickou fakultu – obor dějiny umění. Po vojně pracoval ve Strakonicích jako učitel fyziky a chemie. Založil zde Filmový klub a dostal se tak do kontaktu s pracovníky z oblasti filmu. V r. 1965 začal pracovat ve Filmovém archivu, kde vykonal velké množství práce v oblasti katalogizace, inventarizace sbírek a později i jejich digitalizace. V r. 1992 byl ministrem kultury jmenován ředitelem národního Filmového archivu. V r. 2008 mu byla udělena medaile Za zásluhy o české archivnictví. Aktivně spolupracoval i s Mezinárodní federaci filmových archivů.

Třetí z bratrů, Jiří, ve věnoval producentské práci. V sedmdesátých letech minulého století pomáhal ke kariéře N. Urbánkové, K. Černochovi, P. Spálenému a herci J. Hrzánovi. V osmdesátých letech se dostal do kontaktu s Pražským komorním baletem, ujal se organizace jejich domácích turné a v r. 1988 se stal v PKB ředitelem. Tuto práci vykonával deset let.

O nejmladším z rodu Opělů, Janovi, se mi bohužel nepodařilo zjistit, zda rovněž kráčel ve šlépějích svých bratrů.

   19. 3. 2015. V. S.