Nejasnosti kolem faráře Antonína Mohapla

Dp. Antonín Mohapl by v Hrabové farářem od r. 1905 do r. 1912. V tomto období se uskutečnilo  oddělení (odfaření) Hrabůvky od Hrabové a s konečnou platnosti se zhatily naděje na stavbu zděného kostela v Hrabové.

Zajímavou a ne zcela jasnou roli v těchto událostech měl farář Antonín Mohalp. Podle zprávy, kterou zanechal v hrabovské kronice Zdeněk Oliva, byl tento farář mezi občany Hrabové velmi neoblíbený. Svědčí o tom následující zápis:

"Za faráře Mohapla nastal odklon občanstva od fary. Později skoro veškerá obec stála proti faráři, který byl neoblíben, a bohoslužby byly velmi málo navštěvovány. Vybrala se deputace (L. Staněk, J. Vogt) do Olomouce k arcibiskupovi, aby farář Mohapl byl přeložen, ale ničeho nepořídila.

V r. 1909 byl zřízen nový hřbitov, který pro neshody s farářem zůstal obecní. Faráři Mohaplovi nelíbil se nápis na hlavním kříži: „Já jsem poutník a cesta, následuj mne“, protože není na něm nic o Bohu.

Za faráře Mohapla přestali hráti na varhany správce školy Fr. Bartoník a učitel Němec a od té doby se vystřídalo několik varhaníků, řemeslníků, kteří provozovali varhanictví jako vedlejší zaměstnání.

Odpor proti faře a neúčast při církevních obřadech neřídil se vnitřním přesvědčením protináboženským, nýbrž namířen byl proti osobě farářově, jakožto představiteli církve v obci".

Nápadná je aktivita faráře A. M. při prosazování stavby kostela v Hrabůvce. V publikaci „Dějiny stavby jubilejního chrámu Páně Růžencové Panny Marie v Hrabůvce“ z r. 1910 jsou o tom následující informace:

Str. 6: Po nástupu faráře Antonína Mohapla na faru v Hrabové vstoupila stavba kostela do nové fáze, a to jednáním deputace J. Golata, starosty Hrabůvky, L. Staňka, starosty Hrabové a A. Mohapla v Olomouci. O stavebních plánech jednala deputace (J. Klega, J. Vogt, A. Mohapl) 29. října 1906 ve Vídni.  

Str. 7: Popisovány problémy s umístěním kostela, různé názory představitelů obou obcí.

Str. 8: Další roztržka v záležitosti společného hřbitova, komplikace s vysvěcením nového hřbitova.

Str. 9: V Hrabůvce ustavena Jednota Růžencové panny Marie pro stavbu kostela pro Hrabůvku, protektorem zvolen A. Mohapl.

Str. 10: Přípravy ke stavbě – za účinné pomoci A. Mohapla

Str. 12: Finanční prostředky pro vnitřní zařízení kostela zajišťovány i prostřednictvím „Křížové cesty žebroty“ za účasti A. Mohapla.

Str. 13: Na obrubě největšího zvonu uvedeno jméno i A. Mohapla.

Str. 15: Zřízení duchovní správy a dotace faráře: První pokus o osamostatnění Hrabůvky byl učiněn již v r. 1899. Ale toto přání se uskutečnilo až v r. 1908, a to za přispění a se souhlasem faráře A. Mohapla.

Aktivita hrabovského faráře při stavbě kostela v Hrabůvce a při odfaření Hrabůvky je velmi nápadná. Proč to dělal?

Z uvedených dobových záznamů nejsou zcela jasné příčiny neoblíbenosti A. Mohapla mezi občany Hrabové. Neplnil své povinnosti faráře? Nežil příkladným životem? Byl to nesnášenlivý, arogantní a popudlivý člověk?

Ještě je zde jedna skutečnost: V r. 1860 žilo v Hrabové 980 a v Hrabůvce 380 obyvatel. V r. 1910 se poměry výrazně změnily: obyvatelstvo Hrabové vzrostlo na 2 200, ale v Hrabůvce již žilo v té době 3 500 obyvatel. Význam dříve malé osady se výrazně změnil. Měl snad A. Mohalp ambice být farářem v Hrabůvce?

Osobnost faráře Antonína Mohapla příliš neobjasňuje ani farní kronika římskokatolické farnosti Hrabové. A v místních kronikách nejsou zaznamenány  osudy tohoto faráře ani po jeho odchodu z Hrabové.

Odpovědi na položené otázky se již asi  nedozvíme. A jedno z dalších malých tajemství Hrabové zůstane nezodpověděno.

            21. 5. 2015.  V. S.