O výrazných osobnostech Hrabové

V zákoně o obecních  kronikách je napsáno, že se v nich zaznamenávají zprávy o důležitých a pamětihodných událostech v obci pro informaci i poučení budoucím generacím.

Platí to i naopak: i současná generace se může poučit a vzít si příklad z některých příkladných činů našich předků.

 Při čtení starších kronik neunikne čtenářům  pestrá a všestranná   aktivita v různých spolcích a organizacích nejenom tehdejších představitelů samosprávy, ale i příslušníků inteligence, především z řad učitelů.

Nebyl to jenom učitel  František Bartoník, ale i další, jako Štěpán Němec a Zdeněk Oliva, kteří se výjimečným způsobem podíleli na veřejné a osvětové činnosti obce.

Dnešní článek věnuji činnosti a odkazu  Františka Bartoníka.

Narodil se v r. 1860 v Kokorech u Přerova, jeho první učitelské místo bylo ve Fryčovicích. Do Hrabové nastoupil  na zdejší školu v r. 1882 ve věku 22 let na místo zemřelého nadučitele Josefa Kubíka. Jak bylo tehdy zvykem, bydlel v budově školy a stal se hrabovským občanem. Působil na zdejší škole neuvěřitelných 37 let! Založil zde rodinu, jeho syn  JUDr. Bohuslav Bartoník působil  ve státních službách  v okolních městech, naposled v Brně.

 František Bartoník se brzy po příchodu  již v roce 1885  pustil s plnou vervou do stavby  školní budovy vedle fary a zanedlouho  z jednotřídky byla pětitřídka s výbornou pověstí v širokém  okolí. Později společně se starostou Ludvíkem Staňkem prosadili  stavbu další  školy, dokončené v r. 1904.

Jeho aktivita byla obdivuhodná. Již v letech 1882-83 založil v Hrabové knihovnu a společně s dalšími občany sbíral po Hrabové milodary na nákup knih. V r. 1893 byl u zrodu Čtenářského spolku. Mezi hlavními úkoly spolku bylo seznámit zdejší rolníky s lepšími způsoby hospodaření,  a to zejména organizováním odborných přednášek a návštěv různých výstav v širokém okolí.  Později převzala tyto úkoly Hospodářská besídka.

Nechyběl nikde:  V tehdy založeném  Sboru dobrovolných hasičů se stal pokladníkem, po celou dobu učitelování v Hrabové byl velmi aktivním členem školní rady. Prosazoval tam spolupráci školy s rodiči, založil společně s mlynářem Janem Vogtem v Hrabové Haléřový  spolek. Ve stanovách  spolku je uvedeno: podpora dětí z nemajetných rodin ošacováním, dopřávání různých radovánek, jako školních výletů a divadelních představení,  a poskytování zábavných knih.

Nechyběl ani v r. 1912  u zrodu včelařského spolku, který sdružoval 12 obcí. Konaly se přednášky nejen o včelařství, ale i o ovocnářství a o pěstování medonosných plodin.

V roce 1919 odešel na odopočinek do Místku, kde v r. 1929 zemřel. Na jeho památku napsal tehdejší kronikář do  hrabovské kroniky mimo jiné i následující slova:  „Stál v popředí veřejného života, spravoval obec společně  se starostou Ludvíkem  Staňkem a Janem Vogtem po celou tu dobu. Byl také v popředí nejen spolkového života v naší obci, ale i v boji za češství našeho okresu jako bojovník starostenského okresního sboru. Ve škole byl výborným vychovatelem a učitelem. Zván byl ostravským Komenským“.

A jak tomu bylo s působením místního učitelstva  v  pozdější době,  v letech po 2.sv. válce? O stavbu nové školy z r. 1956-57 se  zasloužil  tehdejší  ředitel Bohuslav Cigánek. Neúnavně přesvědčoval  o nutnosti stavby  příslušné  úřady, až se mu to podařilo prosadit. S vedením VŽKG a na ministerstvu hutí musel vyjednat napojení školy na kotelnu, řešit nedostatek stavebních materiálů  a pracovních sil.

Velmi aktivní byli učitelé  po r. 1958, a to v Osvětové besedě, při vydávání časopisu „Vesnický zpravodaj“, vysílány byly  různé kulturní  relace v místním rozhlase.  Dokonce existoval pěvecký sbor, složený výhradně z místních učitelek.  Pro veřejnost pořádali učitelé a učitelky  kurzy němčiny, angličtiny, hry na housle, na klavír a kurzy rytmiky. Učitel Bohuslav Olšanský se stal kronikářem obce.

Jenom je otázka, zda tyto aktivity byly spontánní nebo  vyžadovány  tehdejším režimem.

Poznámka: K sepsání tohoto článku bylo čerpáno z Pamětních knih Hrabové a z publikace Antonína Barcucha a Evy Rohlové „Sedm století Hrabové“.

28. 3. 2016.  V.S.