Od konce války již uplynulo 71 let

Jako každým rokem položili příslušní reprezentanti obcí  na hřbitovech na příslušném místě  své věnce a pronesli několik nezbytných  vět . Pak se opět všichni rozešli do svých domovů. Tak se to odehrálo i v Hrabové.

Na hrob našeho  válečného  hrdiny Ladislava Čermáka si tento památný den, 30. dubna 2016, nikdo nevzpomněl. Ani kytičkou nebo rozsvěcenou svíčkou.

Pamětníků na tu hroznou válku v letech 1939 – 1945 je již velmi málo. Naštěstí jsou lidé, kteří  pokládají za svou povinnost zanechat budoucím pokolením objektivní zprávy o tomto období. Ne z pohledu bojujících armád na světových bojištích, ale z pohledu běžného života běžných obyvatel, kteří  prožívali své životy v místech, kde nyní žije i současná generace.

Jedním z nich je i Radomír Seďa. Napsal s dalšími spolupracovníky pozoruhodnou publikaci s názvem „Pět proti gestapu“,  kde vylíčil příběh skupiny  zaměstnaců Vítkovických železáren a i dalších občanů ostravského regionu, kteří se nesmířili s potupnou okupaci  a postavili se na odpor.  I když si byli vědomi  všech důsledků, které to přinášelo.

Nosným příběhem této knihy je odbojová činnost skupiny, jejíž vůdčí osobností   byl  dělník Vítkovických železáren Karel Břenek a jeho bratr Alois.

 Těžce nesli, že mnozí mladí lidé z tehdejšího Protektorátu jsou posíláni na nucené práce do německých továren. Rozhodli se zničit úřední kartotéky v budově pracovního úřadu v Přívoze a tím zastavit tyto aktivity německých úřadů. I když tato  akce  se podařila jen částečně, měla mezi obyvatelstem  nebývalou odezvu.  Gestapu se však brzy  podařilo vypátrat téměř všechny, kteří se na této sabotáži podíleli. Unikl pouze Karel Břenek.

Jedna ze stop  po činnosti těchto odbojářů vedla i do Vratimova. To již byl rok 1944. Do spojení s ilegálními pracovníky se dostala i zdejší  rodina Vychodilů. Buhužel se stali obětmi konfigentů gestapa, kterým se  podařilo narušit činnost obdoje a přinutili  některé ilegální pracovníky ke spolupráci. Následky byly tragické. Na schůzku na vratimovském hřbitově 7. červenve 1944 přišli jak odbojáři tak agenti gestapa. V nastalé přestřelce by zabit i  jeden gestapák. Němci se vzápětí pomstili, dům Vychodilů lehl popelem a  nepřežil ani jeho majitel.

Ústřední příběh  této publikace však směřuje do nedaleké Staré Bělé.  Zde 11. července  1944 se odehrála snad největší tragédie těchto dob.  V domku manželů Mutinových  na dnešní Kališní ulici v blíkosti Husova sboru v této obci  dobrovolně ukončili svůj život odbojoví pracovníci Karel Břenek, Bohumil Mikmek, Ludmila Mutinová,  Vladislav Vašut a Oldřich Vychodil. Obklíčeni gestapem zvolili dobrovolnou smrt.  Podobně jako parašutisté v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v r. 1942 v Praze.

Nyní se vrátím zpět do Hrabové. V knize Pět proti gestapu je i několik stručných zmínek o Hrabové.

Na str. 87: Brněnský konfident gestapa František Bednář  (přezdívaný gestapem Malý Franta) navštívil svého známého , jistého Jana Juříčka z Hrabové. Ten, aniž by tušil, že jedná s konfidentem, jej seznámil s ilegálním pracovníkem Antonínem Foltýnem.

Na str. 88: U Juříčka v Hrabové bydlela Jiřina Muchová. Kontraverzní osoba, kterou gestapo využívalo pro své cíle. Dokonce jí podezřívalo ze stále trvající spolupráce s partyzány v Beskydech. Nakonec byla intervenována do konce války v Brně. Jaká byla skutečnost, to nikdo neví.

Na str. 109: Sourozenci Reclíkovi, Václav Štefan a Jiřina Muchová stanuli v březnu 1947 před Mimořádným lidovým soudem v Ostravě. Jiřina Muchová obdržela  pouze 6 let, její manžel Václav Štefan byl odsouzen na 25 let vězení.

Na str. 114: Vdova Marie Vychodilová, svědkyně tragédie z Vratimova  v r. 1944 po příchodu z koncentráku bydlela se svou matku a dcerou v Hrabové  v domě č.p. 422. Pracovala jako dělnice ve VŽKG.

Závěr:

Od těch pohnutých let již uplynulo 71 let. Pamětníků je již pouze několik.  Historikové se snaží  prozkoumat a zachovat tehdejší události pro budoucí pokolení. Mezi nimi je i Radomír Šeda.

Možná by bylo záslužné zpracovat podobný materiál i o osudech našich hrabovských občanů, kteří  obětovali svo životy př podobných aktivitách. Prozatím o tom není příliš informací, v úředních dokladech jsou pouze poznámky typu „zapojen do odbojové organizace „Obrana národa“  nebo „činný v odbojové organizaci KSČ.“  O podrobných aktivách těchto  hrdinů z Hrabové , kterých bylo osumnáct, se prozatím toho moc neví.  Je nejvyšš čas to napravit.

11. 5. 2016   V.S.