Panský dvůr v Hrabové

Dříve se hrabovskému Statku říkalo Panský dvůr. Odnepaměti byl součástí paskovského panství. Jako nejvýznamnější stavba v Hrabové obdržel Panský dvůr při číslování domů v r. 1770 numero 1. Tehdejší hospodářská stavení včetně obytných byla zřejmě dřevěná, nynější objekty podle vzhledu a stavebního provedení vznikly asi někdy počátkem 19 století. Byly zde stáje, stodola, sýpka a obytné části. Uprostřed areálu obrovské hnojiště.  Za iniciátora přestavby Panského dvora do zděné podoby bych tipoval Filipa Ludvíka, pocházejícího z Francie. Koupil paskovské panství v r. 1809 a v té době již vlastnil sousední statky v Kunčicích a v Řepištích. Byl to asi  podnikavý člověk.

Při katastrálním měření v letech 1833-35 měl tento dvůr již shodný půdorys s nynějším.  Podle všeho v severozápadní části bydlel šafář, v části jihovýchodní (tam, kde je nyní restaurace) čeládka. Panská pole se nacházela v úrodnější části Hrabové mezi silnicí a řekou, říkalo se jim „Na luhu“ a měla rozlohu 235 ha.   

Objekt změnil majitele až po 1. sv. válce v r. 1924 následkem pozemkové reformy a byl zakoupen rolníkem Aloisem Lyčkou z Vratimova včetně okolních polí.

Konkrétní údaje o tomto statku a jeho obyvatelích jsou ve sčítacích arších z r. 1900 a 1910, prováděných dle nařízení tehdejší Říšské rady na celém území Rakouska – Uherska.  Jsou zajímavé tím, že prozrazují leccos i  o  lidech, kteří pracovali na velkostatcích a patřili mezi ty nejchudší.  

Jako majitel statku je uváděn ve  sčítacích listech  v r. 1900 „hrabě Adolf Vyntíř ze Štolberka, v r. 1910 „hrabě Vintýř ze Stollberků“.

 V r. 1900 byl zde šafářem Vincenc Rychlý. Narodil se v r. 1852 v Holicích u Olomouce a žil zde se svou ženou Kateřinou, původem z Uničova.

V prostoru pro čeleď bydlelo v samostatných bytech 7 rodin se svými dětmi. Těch bylo požehnaně. Původem z Hrabové byl Josef Vlček a František Hula. Ostatní  pocházeli ze širokého okolí, nejvíce z beskydských vesnic, ale také z Polska. Rodiny měly 3 – 6 dětí, celkem zde našlo živobytí 28 lidí. Průměrný věk dospělých byl 37 let, dětí 4 roky. Jako povolání  je uváděno u mužů  „pacholek“, „nádeník“, u žen „děvečka“ a „nádenice“.

Na statku byli ustájeni 2 býci, 34 jalovic, 14 volů k tahu, celkem 50 ks dobytčat.  Prase žádné, drůbež žádná.

O 10 let později, v r. 1910 byla situace následující:

Z perzonálu z r. 1900 nezůstal nikdo. Šafářem byl Jakub Macháč, narozen r. 1869 nedaleko Brna. Se svou ženou Anežkou s nimi bydlely  jejich 3 děti.  Nejstarší byl učněm ve Vítkovických železárnách. V čeledníku žilo 7 rodin původem z různých míst Moravy, ale také ze Slovenska. Z Hrabové pouze rodina Antonína Slavíka. Dětí opět  jako máku, nejvíce u Slavíků (8). Celkem na statku v uvedeném roce žilo 42 lidí. Podstatně více jak v r. 1900. Průměrný věk dospělých byl 45 let, u dětí 8 let. Jako povolání je opět uváděno u mužů „pacholek“, „nádeník“, u žen „děvečka“ nebo “nádenice“.

Ve stájích byli 2 býci, 21 jalovic, 19 krav, 16 volů k tahu, a 7 volů k žíru, celkem 65 ks. Prase pouze jedno, 20 slepic.

Mezi letu 1900 a 1910 je výrazný rozdíl. Přibylo zaměstnaných osob (28 – 42), zvýšil se stav dobytka (50 – 65). 

 Podle všeho neměli zaměstnaci statku možnost mít  vlastní drůbež nebo zahrádku. Proč asi? Podle zachovaných zpráv z tohoto období mám dojem, že lidé z velkostatku se příliš nestýkali s obyvateli Hrabové, žili svým vlastním životem. Vždyť pocházeli ze zcela odlišných končin, měli různé návyky a podle všeho neměli možnost ani zájem změnit svůj způsob života.

V kronice Hrabové jsem nalezl údaj o stavu dobytka a drůbeže v r. 1641. Tehdy v Panském dvoře bylo  23 dojných krav, 1 plemenný býk, 29 ks hovězího dobytka, 64 ks vepřů, 7 krocanů, 23 hus, 82 slepic a kohoutů, 44 kachen, 8 kapounů a 321 ovcí. Podstatně více dobytka a drůbeže ve srovnání se stavem o 260 let později. Překvapující je i vysoký stav ovcí.

Nikde se neuvádí v těchto statistikách stavy koňů. Z různých náznaků usuzuji, že koně se v  Panském dvoře  nevyskytovali, k polním pracem byli používán hovězí dobytek. Přitom  v maštalích tehdejších zemědělců v Hrabové se koně běžně vyskytovali a byli úspěšně využíváni jak na polích tak při dopravě po silnicích.  Přičinu tohoto stavu se mi nepodařilo vyjasnit.

Poznámka na závěr: Toto jsou mé názory, ke kterým jsem dospěl na základě studia  běžně  přístupných materiálů a různých dalších podkladů. Možná odlišné  názory budou mít někteří jiní místní občané. Velmi rád je zveřejním na mých webových stránkách.

5. 8. 2016    V.S.