Řeka Ostravice a okolí včera, dnes a zítra (8)

Mlýn v Hrabové

Poslední zastávkou na naší imaginární procházce kolem Ostravice je na konci katastru Hrabové, nedaleko Šídlovce, kde vzpomeneme na hrabovecký  mlýn.  Bohužel, již neexistuje.

Pokud v obecní kronice i v jiných pramenech čtu o tomto objektu, vždy si uvědomím, jak velký význam měl v minulosti. Nejenom, že se zde měnila zrna obilí v použitelnou potravinu, ale pravděpodobně i náš mlýn byl (jako všude jinde) místem, kde se setkávali lidé  z širokého okolí a během čekání na mouku „semleli“ ve svých debatách všechno možné. Dokonce i zprávy, které přinesli z dalekých krajů „krajánci“. Mlýny měly v těchto dávných dobách důležité místo v tehdejší ch  „médiích“.

Lze jen litovat, že se tato stavba nedochovala do dnešních dnů. Měli bychom hezkou vzpomínku na minulost Hrabové. Možná, že by zde mohlo být i malé místní muzeum s různými předměty a  písemnými doklady, přibližující současné generaci život našich předků.  Ostatně, tento můj okamžitý nápad lze realizovat i v jiných „historických budovách“ Hrabové,  které doposud stojí.  

Veškeré dostupné informace o  hrabovském mlýnu soustředil ve své publikaci Historie obce Hrabová Martin Slepička a  já z těchto vyjímám následující:

První písemná  zmínka o hrabovském mlýně pochází z roku 1499. Mlýn byl poháněn „horní vodou“  a měl tři složení o dvou mlýnských kolech. Voda byla přiváděna 1,5 km dlouhým mlýnským náhonem z řeky Ostravice.  Dle urbáře z roku 1699 odváděl hrabovský mlynář majiteli paskovského  panství roční činži 150 zlatých. Mimo to měl povinnost vykrmit jednoho vepře pro panskou kuchyni.

V kronice Hrabové je následující zápis, pořízený kronikářem Zdeňkem Olivou ve třicátých letech minulého století:

V roce 1880 mlýn vyhořel. Náležel panu Pospěchovi, který  se přiženil na mlýn po zemřelém Najzarovi Františkovi. Udržování stavu na Ostravici a struhy pohlcovalo mnoho peněz, neboť  po celý rok pracovalo tu 5 – 6 lidí. K této opravě dodávali mu sedláci zdarma vrbí, jelikož tím byly jejich pozemky chráněny. On dal kůly a platil práci. Když sedláci přestali jej podporovat, přestal on břehy opravovat a od té doby trhá Ostravice břehy a tvoří si nová řečiště.

Řeka tenkrát šla místem, kde vede nyní struha dřevěná k vítkovickým pumpám. A když přišla velká voda a řeka utvořila si nové řečiště, nemohl nový náklad zmoci a prodal mlýn pí. Konečné Terezii, mlynářce v Leskovci, která jej odevzdala své dceři Anně, provdané za Jana Vogta. Tento opět postavil stav nákladem 3000-4000 K, ale řeka si opět utvořila nové řečiště a staré zanesla štěrkem.  Když se to opakovalo, nemohl ani on nést tak vysoké náklady a  prodal mlýn v r. 1907 i s vodním právem Vítkovickým železárnám za 35 000 K.

 Jan Vogt zůstal správcem mlýna až do roku 1918.  Po jeho smrti byl správcem jeho zeť František Konečný.

Podle informací z knihy Historie obce Hrabová se ve mlýně mlela mouka až do roku 1951. V roce 1975 byl mlýn zbourán.

15. 7. 2018    V.S.