Řeka Ostravice, Hrabová a Vítkovické železárny

Poloha Hrabové v blízkosti řeky značně ovlivnila její vývoj po celá  uplynulá staletí od jejího vzniku až po dnešek. Dostatek vody byl nezbytným předpokladem pro obyvatelstvo, živící se zemědělstvím. Řeka Ostravice poskytovala tolik potřebnou vodu, ale současně při častých povodních byla ničitelka hodnot, které vytvořily celé generace zde žijících rodin.

            O Hrabovou v souvislosti s Ostravicí se zajímal i podnikatel Mathias Reincher, který v r. 1829 hledal vhodné staveniště pro hutnické provozy tehdy vznikající Rudolfovy hutě, pozdějších Vítkovických železáren. Potřebné bylo tzv. vodní právo, nutné pro  tehdejší zařízení na vodní pohon. V úvahu přicházel i Hrabovský mlýn a okolní pozemky. Naštěstí nebyl tento návrh realizován, protože místní občané upozornili na časté záplavy v těchto místech. Stačilo jen málo a v Hrabové by vznikla pudlovna,vysoké pece, válcovny a další hutnické provozy. Podmínky v sousedních Vítkovicích byly pro výstavbu hutě příznivější.

            První podrobná mapa Hrabové včetně toku řeky Ostravice vznikla v r. 1845 v souvislosti s tvorbou katastrální mapy všech částí tehdejší Rakousko- Uherské monarchie.   Na katastrální mapě Hrabové je vyznačen i  tok řeky Ostravice. V úrovni hrabovského Dvora byla poloha koryta totožná s dnešním. Řeka se pak stáčela směrem k západu a v prostoru mezi Šlejharovou a Mostní byla vzdálena pouhých 180 m od Paskovské.

            Uprostřed Ostravice byl v těchto místech kamenitý ostrov o délce cca 400 m a šířce 120m, oddělen od okolí úzkými pruhy vody. Dále po proudu byly tři ostrovy, porostlé trávou. Největší měl délku asi 400 m a šířku 150 m a nazýval se Kamenec. 

            Jedinou stavbou s vodním kolem v tehdejší Hrabové byl mlýn na konci Mlýnské ulice. Měl vodní právo na vodu z Ostravice a k napájení sloužil krátký náhon, který byl zaústěn do užšího ramene řeky u ostrova Kamenec.

            Velkým odběratelem vody z Ostravice byly v té době Vítkovické železárny. Pro tyto účely byl postaven jez v úrovni tehdejší Rudolfovy hutě.

             Pak nastalo období velkých povodní. Jedna z největších  byla v r. 1880. Tehdy byla zatopena  část Ostravy včetně vesnic v okolí Odry a Ostravice. Další povodně následovaly v r. 1889 a 1897. Povodeň v r. 1880 zcela zničila i vítkovický jez, který musel být zbudován znovu.

             Tyto povodně změnily i tvar řečiště Ostravice v oblasti Hrabové. Zmizely např. dřívější ostrovy.

            Problémy s vodou z Ostravice  nastaly po postavení Vratimovské celulosky v r. 1884. Odpadní vody, vypouštěné do Ostravice, zcela změnily možnosti využívání této řeky  jak pro domácnosti tak pro průmysl.  Na špatnou vodu si stěžovali i občané z Hrabové, Hrabůvky, Kunčic a Ostravy, k nápravě však nedošlo.

             Vítkovické železárny musely hledat nový zdroj vody pro chlazení svých vysokých pecí a pro další provozy.

            A pomohla Hrabová. V r. 1905 byl zakoupen mlýn v Hrabové za 60 000 K včetně vodního práva. Urychleně byl vybudován vodní přivaděč. Potok tekl kolem struskové haldy vedle ulice Na návsi v Hrabůvce, přes Vítkovice pod Místeckou a končil u vysokých pecí Vítkovických železáren. Jelikož Hrabovský mlýn byl napájen vodou od splavu u dnešní Mostní ulice, měla voda potřebnou čistotu. Rovněž tento splav a potok ke mlýnu vybudovaly Vítkovické železárny.  V těchto místech nebyla voda ještě znehodnocena odpadními vodami z blízké celulosky.

             Z Hrabové byla přivedena do Vítkovických železáren i pitná voda. Čerpací stanice byla umístěna u potoka v úrovni hostince „U lípy“ a voda byla tlačena litinovým potrubím až do Vítkovic.  

            Ostravice při povodních ještě před vznikem Hrabové často měnila svůj tok v prostoru mezi dnešním korytem a současnou Místeckou ulicí.  Charakteristické pro geologickou skladbu tohoto území jsou vrstvy hrubých štěrků, překrytých písčitými povodňovými hlínami. Štěrkové vrstvy místy sahají až k povrchu. Štěrky jsou zvodnělé a spodní voda je v malé hloubce.        

             Časté problémy bývaly již po vzniku Hrabové s pitnou vodou. Když se při hloubení studny narazilo na pruh s jílem, byla voda hnědá s mastným povrchem.  O několik metrů dál, kde byla vrstva čistého písku, byla voda vynikající kvality.      

            Ostravice kromě škod, způsobovaných povodněmi, byla pro zdejší obyvatele i zdrojem obživy. Písek a štěrk, přinesené po povodních,  se osívaly a prodávaly stavebníkům z blízkého i vzdálenějšího okolí. Za kubík se platilo po 1. sv. válce 20- 30 Kč. Ceny spotřebních produktů  v r. 1922 byly následující: 1kg hovězího masa 10 Kč, vepřového 20 Kč, 1 kg pšeničné mouky 3,60 Kč, cukr 4,80 Kč, sádlo 12 Kč, boty 100 – 200 Kč, oblek 500 – 1500 Kč.  Na své si přišli i sedláci, kteří materiál odváželi ke stavbám.

             Specifické složení půdy a vysoká spodní voda činily potíže i při stavebních pracích. Domy byly většinou nepodsklepené. V r. 1905 se měl stavět nový kostel na obecním pozemku mezi starým kostelíkem a novou školou. Pro velké vrstvy bahna bylo toto místo pro stavbu uznáno jako nezpůsobilé.

             Problémy byly i s pitnou vodou pro novou školu, postavenou v r. 1904. Musel být zřízen vodovod ze studánky „Pod Prašivkou“ v délce 570 m.

            Dnes většina potíží způsobovaných dříve Ostravicí již neexistuje. Dřívější časté povodně  byly omezeny výstavbou přehrady v Beskydech, řeka je regulována a opatřena protipovodňovými hrázemi. Vratimovská celuloska již před mnoha lety ukončila svůj provoz a voda v řece je natolik čistá, že zde rybáři mohou chytat i pstruhy.

23.4. 2014. V.S.