Sto let od začátku první světové války

            28. června 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na následníka habsburského trůnu Ferdinanda a vypukla první světová válka.

            Následky pro Hrabovou líčí v obecní kronice tehdejší kronikář pan učitel Zdeněk Oliva takto:

            „Hned na počátku války bylo usneseno, aby v obci byl zřízen lazaret. Zřídil ho hasičský sbor v nové školní budově. Dne 1. září 1914 přivezly povozy rolníka F. Kaloče a J. Piskoře první zraněné. Mezi nimi byl i rolník Ludvík Černý s prostřelenou rukou. Celkem se v lazaretu vystřídalo 57 mužů. Později byly lazarety zrušeny a zřízeny polní nemocnice.

            Jako všude jinde vrhla válečná doba zemědělství hodně zpět. Všechny polní plodiny i krmiva byly tím okamžikem, kdy byly odděleny od země, zabaveny ve prospěch státu za minimální ceny. Tyto byly tak nízké, že nebylo možno vzhledem ke zdražení jiných potřeb v hospodářství vystačit. Pud sebezáchovy nutil pod hrozbou těžkých pokut zatajovati část zásob aby i z uspořených a ponechaných bylo co potajmu prodati.

            Dávky na lístky byly malé zvlášť pro těžce pracující a každý by si rád přikoupil, kdyby bylo co.

            Všechny hutě a továrny byly přeměňovány na výrobu válečného materiálu. Starosta obce byl osobně hnán k zodpovědnosti za smýšlení obyvatelstva s pohrůžkou odnětí přídělu potravin a rekvizice dobytka. Konány rekvizice kovů, mosazné kuchyňské moždíře musely být odvedeny a vyměněny za železné. Byly zrekvírované zinkové okapové žlaby, mosazné kliky od dveří a zvláště bylo pátráno po mědi. Kostelní zvony byly také zrekvírovány za ustanovenou nepatrnou náhradu. Na velké prosby faráře a starosty byl nám velký zvon z r. 1660 ponechán.

            Nejtíživější rekvizice sena a slámy nadešly v zimě 1916 – 1917, protože oba roky byly velice suché.

            Na jaře r. 1917 byl velký hlad. Ve Vítkovicích byly demonstrace a také bylo do lidu stříleno.

            Docházející zprávy o úmrtí vojínů v poli byly zdrcující a scény, jež se  odehrávaly v obecní kanceláři trhaly nervy. Jména těch mladých mužů, kteří se nevrátili, jsou zvěčněna na novém zvonu v kostelní věži. Ve válce padlo 31 občanů Hrabové, zajato bylo 23 občanů, do zahraničních legií vstoupilo 14 občanů.“

            Tolik v hrabovské kronice k tehdejším událostem, od kterých uplynulo letos 100 let.

Toto výročí bylo vzpomenuto v tisku, televizi a je zmíněno rovněž v některých místních časopisech okolních obcí. S ohledem na tehdejší strádání a velké počty válečných obětí měly válečné události vliv i na příští generace. Pokládal jsem proto za vhodné vzpomenout na toto významné výročí i v Hrabovských novinách.

22.6. 2014.  V.S.