Vysušování rybníků v Hrabové

Z naší  kroniky i z jiných zdrojů lze vyčíst důvody,  proč byly zdejší  rybníky rušeny. Změnila se situace na trhu s rybím masem, a to dovozem levných mořských ryb po  nově postavených železničních tratích. Souběžně vzrostly následkem vysoké poptávky ceny pšenice.

O rušení  hrabovských rybníků se zachovalo v naši kronice  poměrně málo zpráv a jsou poněkud nejasné.  Přitom  tato událost měla pro zdejší obyvatelstvo  velký význam.  Kromě hospodářských důvodů  zde byly i závažné důvody zdravotní.  

Podle různých zpráv a poznámek v místní kronice začal proces rušení rybníků  již předprvní světovou  válkou  a končil až ve třicátých letech drenážováním těchto ploch.  Do dnešních dnů zůstaly jen hráze, stále ještě funkční drenáže a soustava drenážních potoků. A  několik  veršů  Petra Bezruče a Viléma Závady.

Konkrétně jsou o zdejších  rybnících v kronice následující zmínky:

Str. 7: Po celé západní části Hrabové  rozprostírají se rybníky. Z nich selské jsou již vysušeny na pole… Pouze panské rybníky se „moří“, tj. z jara napouštějí se vodu.

Z textu není zřejmé, ke kterému období tato informace náleží. O selských rybnících je zmínka ještě v r. 1921 (viz následující údaje).

Str. 11: Rozdělení půdy v r. 1921 – rybníky:  Velkostatek Štolbergův – 89 ha, ostatní zemědělci – 27 ha, celkem 116 ha.

Je možné, že v této statistice je v kolonce „rybníky“ vykazována půda bývalých rybníků, která měla odlišné vlastnosti ve srovnání s ostatními polnostmi. Možná se dokonce čas od času napouštěly vodou.

Str. 52: „Orné půdy selské v Hrabové  bylo podle Josefinského katastru skoro tolik, jako dnes, neboť selské rybníky byly tehdy ornou půdou a občasné rybníky na nich byly vybudovány později“.

Josefínský katastr byl zaveden do praxe po r. 1789. Podle této  zmínky tehdejšího kronikáře Hrabové  začaly selské rybníky vznikat až po tomto datu.

Str. 56: „Rybniční oblast v katastru obcí Paskov, Hrabová a Hrabůvka byla souvislou soustavou vodohospodářskou velmi důsledně vybudována a  je podrobně popsána ve Vodní knize u politického úřadu…  Haltéře byly podél potoka Ščučí  po obou stranách“.

Tato informace není  v kronice datována přesně, možná jde o situaci v průběhu 19. století. Haltéře  byly pletené  koše z vrbového proutí, sloužící k uchování živých ryb v proudu vody potoků. Zmínka o nich dokazuje existenci selských rybníků.

Str. 57: „ Obec vyzvala velkostatek začátkem r. 1914, aby opravil hráze svých rybníků, po nichž měli občané Hrabové právo jezdit na svá pole. Velkostatkář odpověděl, že následkem nevýnosnosti sám pomýšlí na jejich zrušení  a hráze stavěti že nemůže. Obec ohradila se proti vysušení Pilíka, který sloužil jako akumulační  (retenční) nádrž pro neregulované vodstvo z povodí Olešné a poukázala na nebezpečí povodní na trati  Rybníky a Slín i potoka Ščučí v osadě samé. Ale během války rakouské úřady dovolily hraběti Slolbergovi Pilíky vysušit, hlavní přítok odvésti dále na západ a zříditi pod hrázi volný propustek do zbudovaného příkopu od Mitrovic pod hrazi Pilíka přes Výpalník do Ščučí“.

 Podle této informace byl Pilík vysušen cca v r. 1915 – 16 a  nutně pak následovaly  i další „panské“ rybníky:   Prostředník, Šajar, Starý a Nový Krašický,  Bezďák a Šídlovec, které byly závislé na vodě ze Ščučí.

O těchto bývalých panských  rybnících jsou v kronice  zprávy až v souvislosti s jejich drenážováním  (vodní družstva) a  zemědělským využíváním ( pastevní družstvo). Ale to je na delší povídání.

Závěr: I když časové údaje o rušení rybníků nejsou zcela přesné, je faktem, že  nejpozději ve třicátých letech minulého století již v Hrabové žádné rybníky  nebyly. Přibylo významné množství zemědělské půdy, zlepšilo se životní prostředí, vymizely některé dřívější nemoci.

Možná, že téma „Hrabovské rybníky“  by bylo zajímavé i pro  diplomovou práci studentů Ostravské univerzity. Pokud možno pro studenty   s místními kořeny.

23. 8. 2016   V.S.