Z dávné minulosti Hrabové

Podle mínění historiků vznikla Hrabová jako lidské sídlo někdy před rokem 1300, tedy ještě před bouřlivým obdobím kolonizačních aktivit olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku a jeho následovníků. Tehdy tento prostor mezi Ostravicí a Odrou byla pustá, bažinatá a  lesnatá oblast, lidmi nepříliš vyhledávaná.

Pustá také proto, že šlo o pohraniční území  mezi českými Přemyslovci a polskými  Piastovci. Tito vládcové pokládali hustý a neproniknutelný hvozd za dobrou ochranu před  vzájemným napadením a tento stav jim vyhovoval.

 Zdejší  krajina však nebyla zcela liduprázdná. I tehdy existovali lidé, kteří z různých důvodů dávali přednost životu v  pustých končinách a založili si  i zde svou existenci a postupně vytvářeli sídla, ve kterých dle tehdejších možnosti celkem spokojeně žili.  V předkolonizační době se již také  předpokládá mimo Hrabové i existence Staříče, Paskova, Staré Bělé a Zábřehu.

 Jako všechna území, měl i tento kraj své majitele. Byl to panovník, příslušníci jeho družiny a církev. Konkrétně v našem případě to bylo olomoucké biskupství, ale také hrabata s Hückewagenu, kteří vlastnili hrad Starý jičín a Hukvaldy včetně okolí. Podle všeho jim přítomnost několika osadníků v jejich državách nevadila.

Jak asi vypadal život v těchto sídlech?  Tehdejší osadníci bydleli ve velmi skromných obydlích, zdrojem jejich obživy bylo primitivní zemědělství, významným doplňkem stravy  byl lov zvěře, rybolov, sběr lesních plodů a medu lesních včel. Osady byly tvořeny několika rodinami, počet obyvatel se zvyšoval jen velmi pomalu.

 I v začátcích osidlování těchto  pustých oblastí asi existoval ve vznikajících osadách určitý systém místní správy. K tomuto závěru mě přiměla  následující úvaha: Již tehdy bylo nutno zajišťovat základní  infrastrukturu, jako dopravní komunikace, odvodňovací příkopy, také vzájemnou pomoc při živelných pohromách, při požárech, epidemiích apod. I obranu před různými násilníky, o které v té době asi nebyla nouze. Také bylo nutno rozsuzovat různé pře mezi sousedy a rozhodovat o dalších  záležitostech, které se dotýkaly celé obce. Pro tyto účely bylo nutno mít  osobnost, uznávanou celou komunitou.  Možná se tato všemi uznávaná  osobnost volila, možná ji jmenoval výše postavený mocenský orgán. Tento místní „šéf“ jistě za své služby obdržel různé výhody, především po stránce majetkové. V pozdějších dobách se tato osobnost nazývala fojtem.

Pak zde byly záležitosti duchovní. Jak známo, náboženství bylo  pro tehdejší populaci velice významnou záležitostí. Církev asistovala při zrození člověka, při svatbě i při pohřbu. Tyto  služby a obřady  neposkytovali laikové, ale na tu dobu dobře vyškolené církevní osoby. Pro realizaci těchto obřadů byly nezbytné stavební objekty, jako kostelíky a fary. A také finanční  zdroje pro zajištění existence církevních činitelů. Museli se o to postarat místní osadníci.

Když to dáme všechno dohromady, i  tehdejší obec měla svou organizaci a strukturu, která zajišťovala základní potřeby pro spokojený život jejich obyvatel. Tedy základní podmínky pro  jejich obživu,  pro regulaci mezilidských vztahů, možnost směny potravinových přebytků a různých předmětů denní potřeby  na místním trhu, ranhojiče, bábu kořenářku, porodní bábu,  kováře a možná již i hospodu, kde se sousedé scházeli a diskutovali o místních záležitostech.  Pochopitelně také kostelík, hřbitov a kněze, ať již stabilního nebo docházejícího v určité dny z některé ze sousedních osad.

Tyto procesy postupného vývoje tehdejší civilizace se odehrávaly víceméně  i v osadě jménem Hrabová.  O jejich obyvatelích z tohto období (r. 1200 – 1300) se nezachovaly žádné písemné zprávy ani jiné památky.  O způsobu jejich existence  můžeme jen kalkulovat na základě poznatků, zjištěných z různých jiných zdrojů. 

13. 12. 2016     V.S.