Zaniklá řemesla

V Hrabové, díky Ostravici, vzniklo povolání, které můžeme nazvat cementářstvím.

             Cement byl pouze jednou ze surovin, hlavní surovinou byl říční štěrk. Tím, že koryto Ostravice bylo mělké, mohly zajíždět povozy až na kamenité ostrovy, kde se jednoduchým způsobem pomocí sít osíval štěrk a vznikaly hromádky o různé zrnitosti. Ty se pak odváženy buď přímo na stavby nebo v menší míře do okolních provozoven na výrobu betonového zboží.

            V Hrabové vznikla jedna z těch větších  a majitelem byl pan Bohuslav Olšanský. Jeho životní příběh  je v Hrabové znám. Jako soukromý podnikatel byl trnem v oku režimu, který byl nastolen vinou tehdejší poválečné atmosféry po roku 1948.

            Dodnes je v Hrabové památka po této provozovně v názvu přilehlé ulice. Na vysvětlenou: nebyla zde v minulosti žádná cementárna. To je obrovská fabrika s vertikálními nebo horizontálními pecemi, drtírnami a dalším zařízením. Ulice „Cementová“ dostala název po firmě pana Olšanského, který byl v širokém okolí znám pod přizviskem „cementář“.

             Po falešných obviněních z protistátní činnosti skončil v padesátých letech ve vězení. Po amnestii v r. 1960 byl propuštěn a stal se zaměstnancem tehdejší NHKG.

            V autobusu linky  25, která měla zastávku na začátku  Mostní ulice, nastupovali ráno v 5.20 mimo jiné pan Olšanský, pan Černý, pan Stárek a já. A jeli směrem Jižní brána NHKG.

Během jízdy se vedly různé řeči. Já, nejmladší, jsem pouze poslouchal.

            Vzpomínám si, že pan Černý, dřívější majitel restaurace „U lípy“, si stěžoval, že mu vzali hospodu, ale půjčku, kterou měl na postavení objektu za jevištěm, musí splácet jako soukromá osoba. Tu mu neznárodnili. Jde o neomítnutou přístavbu, kterou můžeme spatřit dodnes na konci sálu.

            Pan Olšanský o pobytu ve vězení se nezmiňoval. Byl poměrně málomluvný, ale vyprávěl o technologii výroby betonářského zboží. Hlavním výrobním programem jeho firmy byly betonové sloupky používané v širokém okolí při stavbě plotů okolo zahrad a pozemků a betonové skruže různého průměru.

            Mimo firmy pana Olšanského  byla v Hrabové firma pana Machýčka. Ten se mimo betonového zboží zaměřoval i na technologii tzv. teras, možná přesněji teraco.

            Byla to litá dlažba, vyráběná se směsí cementů a drtí vápence a někdy i mramoru.

V mnoha starších domech  v Ostravě můžeme na schodištích a chodbách obdivovat terasové pokrytí těchto ploch.  Mají nejenom výtvarnou hodnotu, ale i praktické vlastnosti z hlediska životnosti a denní údržby.

             Zde je podstata dnešního článku. Tato profese terasářů, možná i řemesla, již neexistuje.

            Protože blízký příbuzný mé ženy, pan Karel Chlupatý, zaměstnanec u pana Machýčka /druhý a poslední „cementář“ v Hrabové/  byl jedním z odborníků na výrobu těchto teras, pokusím se  pro potomky zaznamenat některé důležité technologické momenty, které jsem měl možnost od něho pochytit.

            Základem úspěchu byla kameninová drť. V bílé barvě to byl vápenec, ostatní barvy vytvářely různé druhy mramorových drtí. Druhým komponentem byl cement. Ne obyčejný, ale speciální hlinitanový. Vrstva kameniva a cementu byla vysoká cca 2 cm. Kaše kameniva a cementu musela mít málo vody, jinak by budoucí dlažba byla pórovitá a vznikaly by praskliny. Nejdůležitějším momentem bylo rozpoznat, kdy budoucí teraso je připraveno k broušení. Předčasným broušením by dlažba nebyla monolitní, pozdním broušením by příliš zatvrdlý cement kladl neúměrný odpor a práce by se značně prodražila.

            Odbrousit bylo třeba cca 2-3 mm z hrubého povrchu. Pak vynikla struktura kameniva a povrch byl hladký a měl potřebné další vlastnosti. Broušení se provádělo ručně pomocí brousků z různě tvrdých nerostů.

             Z vlastních zkušeností si vzpomínám, že to byla velmi namáhavá práce, prováděná v nepřirozené poloze na kolenou. Nakonec bylo nutno syrový povrch terasa nasytit lněným olejem a důkladně vyleštit.

            Dnes již je  tato technologie překonána dokonalejšími postupy, kde dominují různé plasty a důmyslné mechanické stroje.

            Kdykoliv v Ostravě v secesních domech šlapu po schodech a po chodbách s terasem, vzpomenu si na  pana  Karla Chlupatého.

            2.11. 2014.  V.S.