Ještě několik slov k besedě o V. Závadovi

Předpokládám, že všichni, kteří  se  ve středu 21. února 2018 dostavili na přednášku dr. Málkové o našem rodákovi , nebyli zklamáni. A odcházeli s přesvědčením, že Vilém Závada byla vskutku výjimečnou osobností  a že mu stále dlužíme odpovídající ocenění.

Místní samospráva v Hrabové  „promarnila“ k tomuto činu  rok rok 2005 (sto let od narození  V.Z) nebo rok 2012 (30 let od úmrtí V.Z.).  Tato má výtka směřuje především k  tehdejší m starostům Hrabové.

  Zásluhou některých občanů bylo toto opomenutí napraveno v současné době, a to vybudováním „Naučné stezky Viléma Závady“.  Krom toho Je ještě stále možnost uvažovat o umístění  pamětní desky se jménem Viléma Závady v parku naproti hrabovské radnice.

Ale vracím se ke středeční besedě. Každý musel ocenit nejenom obsah, ale i  emocionální způsob projevu Dr. Málkové. Myslím, že je  u svých studentů  na Filosovické fakultě Ostravské univerzity velmi oblíbenou kantorkou.

 Protože se (jako amatér) zabývám také dílem V.Z,  dovolím si ocenit rozsah znalostí této dámy o životě a díle V.Z. A to včetně  výstižného vysvětlení  velmi subtilních a intimních okolností ,  které umožnily tak výrazný úspěch našeho rodáka jako básníka, a to především v prvé polovině jeho umělecké dráhy. Tehdy byl rovnocenným autorem s velikány české poezie, se Seifrtem, Nezvalem, Halasem, Holanem.

S ohledem na své skromné  možnosti jsem se rovněž snažil o popularizaci života a díla Viléma Závady. Svědčí o tom cca 20 článků, zveřejněných v minulých letech v Hrabovských novinách. Tyto své  příspěvky a komentáře jsem  soustředil na speciální záložce HN  s názvem Život a dílo Viléma Závady.

Pro nové  čtenáře HN si dovolím připomenout, že jsem  v těchto článcích otiskl text poměrně neznámých vzpomínek V.Z. na jeho  dětství, a to až do doby  odchodu z Hrabové  v r. 1923 na univerzitu do Prahy. Také  jsem zde zveřejnil poměrně neznámé vzpomínky jeho někdejší kolegyně a rodinné přítelkyně paní Heleny Směřičkové,  publikované  v r. 2003.

Opakovaně se stále setkávám s otázkou původu názvu Závadová ulice v Hrabové. Opakovaně i dnes sděluji, že tento název nemá s naším básníkem nic společného. Ulice nese název po jeho  příbuzném, který  jako příslušník ilegální  skupiny zahynul v době 2.sv.  války  v roce 1942 byl zatčen a zahynul  v koncentračním táboře Mauthausen.

Taktéž  znovu upřesňuji, že rodný domek Viléma Závady již nestojí, byl zbořen někdy v letech 1930 -1935. Stával v zahradě v blízkosti Paskovské ulice v místech dnešní ulice Joštova a měl č.p. 29.  Na tomto pozemku si pak postavila vilku sestra Viléma Závady  Ludmila.  Dnes je tento dům opuštěn,  její potomci a majitelé domku  jsou stále naživu a žijí mimo Hrabovou.

Myslím, že díky  současnému zastupitelstvu  ( a především díky  současné letopisecké komisi) byly dřívější „dluhy“ k našemu rodáku dostatečně odčiněny. A také díky dr. Málkové a jejímu článku o Vilému Závadovi v publikaci Martina Slepičky Historie obce Hrabová. Předpokládám, že naši pedagogové na naší ZŠ mají tímto dostatek učebních materiálů, aby i naše děti byly seznámeny  v příslušném předmětu o našem  slavném rodákovi.

23.2.2018   V.S.