18.5.2019: Pohádka o pískovišti

Pohádka o pískovišti

Děti z místního  sídliště  se denně schází na místním pískovišti. Většina  z nich se posadí na lavičky a pasivně čekají, až si je odvedou maminky k obědu.

Pouze některé děti  využijí  pískoviště  ke hraní. Jedno z nich postaví z písku hrad, a to včetně  vodních příkopů, vysoké věže a ochranných  hradeb.

Pak očekává za svůj výkon pochvalu od ostatních dětí, ale marně.  Jeden chlapeček, doposud pasivně sedící na lavičce, vytkne této stavbě  že nemá hromosvod. Marně  stavitel  tohoto  hradu  vysvětluje ostatním dětem,  že kdysi  hromosvody nebyly známy.  

Nebylo mu to nic platné, většina dětí  souhlasí  s tím, že pískový hrad má závažnou chybu a jeho stavitel je nejhloupější ze všech dětí.

Konec pohádky a návrat do reality.

V minulých dnech jsem prostřednictvím HN informoval své čtenáře o výsledcích  průzkumu kvality ovzduší v Ostravě. Jedna  z měřících  aparatur byla umístěna i v Hrabové.  Z měření vyplynulo, že (až na jeden parametr)  je naše ovzduší zdravé.

  Následně jsem se na FB dozvěděl od jednoho „místního chlapečka“  toto:  Kvalita ovzduší na Ostravsku patří k nejhorším v Evropě. A pokud se nám nepodaří zastavit plány na odlakovnu a drtičku, bude to mnohem horší.

Tedy žádná  konkrétní reakce na údaje o  ovzduší v Hrabové,  ale hysterický výkřik  místního frustrovaného občana. A  mám obavy, že jeho názory sdílí i mnoho dalších.

 Marně hledám odpověď na otázku, proč současná generace preferuje tak  pesimistický pohled na současné dění. Vždyť si žijeme „jak prasata v žitě“!

Když přemýšlím o těchto záležitostech,  vzpomenu na svou babičku a na její průpovídku: „Vy vůbec nevíte, co to je vojna a polské vši“.  Tou vojnou myslela 1. sv. válku.

 Jako vdova vychovala čtyři děti a ušetřila peníze na postavení vlastního domku.  Bydlela ve Staré Bělé, denně vstávala ještě za tmy a rozvážela mléko od místního sedláka  svým zákazníkům v nedalekém Zábřehu. A to v zimě i v létě.  Vydělala denně  cca 10 tehdejších Kč, což nebylo mnoho. To byla generace, ze které bychom si měli vzít příklad. Z jejich pracovitosti, skromnosti a cílevědomosti. I v tehdejších těžkých podmínkách uskutečnila svým přičiněním  svůj sen o vlastním RD.

Pevně věřím, že naši předkové zanechali svůj genetický odkaz i svým potomkům. Asi ještě nenastala ta pravá chvíle na  jeho aktivaci.

18. 5. 2019    V.S.